Představme si přímku, kde na jedné straně bude „risk“, uprostřed „důvěra“ a na druhém konci „znevažování“. Hospodin nás ochraňuje, píše se v knize Přísloví, ale co my na to? Věříme tomu? Kde se na té pomyslné přímce důvěry pohybujeme? Když si budeme připadat příliš silní „v kramflecích“, můžeme si říci: „Přece mne ochrání, tak mohu vše!“ Je to, jako když stojíte na kopci a máte sjet dolů. Když budeme riskovat, můžeme jet nepřipraveni, bez dobrého vybavení, skrze lesy a polomy. Otázkou je, jak to může dopadnout. Když jsme v bodě „důvěra“, sjedeme kopec po nějaké přípravě a spíše po louce než skrz paseku. Máme také třetí možnost: nejet, sundat lyže a nechat se svézt vlekem zase dolů. A abychom neztratili tvář, můžeme ho ještě pohanět: „Počasí nebylo dobré, foukalo, určitě bych to zvládl, ale teď se mi zrovna nechce.“
Pane, ukazuj nám, kde na té přímce důvěry ve tvé ujištění stojíme my sami.