Opíráme svůj život o víru v lidské schopnosti, nebo o víru v Boha? V praktickém životě se bez důvěry k druhým lidem a bez jejich pomoci neobejdeme. Naše existence je možná jen ve vztahu k druhým. Jde však o to, komu budeme svěřovat svůj život a budoucnost. Ve své historii jsme ušli dlouhou cestu a mnoho věcí jsme dokázali změnit k lepšímu. S rozvojem vědění jsme se začali cítit pány nad svým životem a stáváme se náchylnějšími k postoji, že Boha nepotřebujeme. Trpké životní zkušenosti, zklamání, bolest a ztráty nás poučují, že naše schopnosti mají své meze. V takových okamžicích si uvědomujeme svou základní potřebu spoléhat se na Boha a jeho milosrdenství. Vnímejme Boží přítomnost v dobách dobrých i zlých.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že k nám přicházíš a zveš nás, abychom tě následovali.