Cesta životem je lemována myšlenkami i činy, promluvami našeho srdce i rozumu. Není-li jedno v souladu s druhým, jen těžko se nám nachází lehkost bytí. Hospodin žádá naši opravdovost, nelze ho chválit ústy a odvracet se od něj srdcem. Moudrost a rozum člověka jsou křehkou schránkou, kterou zpevní a naplní jen víra – a láska, která vyvěrá v upřímnosti z hloubi, z nevyčerpatelného pramene. Pro Boha není nic nemožné, dokáže nás povznášet, uzdravovat a hojit každou ránu, vede nás ke smyslu a k rovnováze. Ale snad po vzoru apoštola Tomáše máme touhu pořád se přesvědčovat, zkoušet najít snazší cestu v domnění, že Bůh se v tu chvíli dívá jinam. S pokorou se zamysleme nad svým životním příběhem, prosme Boha o jeho působení a přítomnost.
Bože, modlím se, abys mi byl blízko v čase, kdy pohlížím do svého nitra, prosím tě, abys mě vedl po svých cestách.