Ozývají se stesky, že moderní západní svět nemá zdaleka takovou úctu ke stáří, jakou by měl mít. A nejsou to stesky neoprávněné. Ukazuje se, že asi moc dáváme důraz na výkonnost, rychlé myšlení, technologickou zdatnost, prostě na vlastnosti, které starý člověk už většinou nemá. Ale jsou takové věci opravdu to jediné, co je hodno úcty? Každý, kdo prožil hodně let, má poklad vzpomínek, je živou historií, dotykem minulosti. To je obrovské bohatství. A velice často má v sobě také poklad lásky – prožitou zkušenost, že hodnota věcí, kariéry a zážitků pomíjí, ale vztahy nepodléhají inflaci. To je lekce, kterou se můžeme naučit i dřív, než zestárneme. A zajímavé je, že právě na tradici a na lásce založil Bůh svůj lid v tomto světě.
Pane, dej, aby už nikdy neřekl starý člověk, že je na světě zbytečný.