Hospodin si vyvolil Izrael, aby byl světlem ostatním. Jeho prostřednictvím si Bůh chtěl všechny národy přitáhnout k sobě coby zdroji a prameni veškerého života. Často to však nebyl ctnostný život bohabojných Izraelitů, ale právě různé pády a troskotání tohoto národa, na kterých se Hospodin tím, že je znovu a znovu obnovoval, nejvíce oslavil. Nemohlo by to tak být i s celou církví? Naším sborem? S námi samotnými? Že by Hospodinova obnova toho, co v nás bylo zbořeno a zpustošeno, ukazovala na Hospodina více než naše ctnost? Nemůžeme chápat dnešní verš i jako příslib, že Hospodin znovu vystaví a osází to, co je v nás dosud v troskách a dlouho leží ladem, už jen kvůli tomu, abychom se i my stali světlem pro druhé?
Ty máš moc nás obnovit, Hospodine, a přivést k sobě ještě mnohé další!