V bázni a úžasu přistupujeme k Bohu, neboť Bůh je mimo všechno, co jsme schopni myslet nebo si představit. Boží myšlenky nejsou naše myšlenky, my nemůžeme přivést Boha na naši úroveň; nemůžeme ho žádat, aby myslel jako my, nebo se modlit, aby naše cesty byly jeho cesty a naše způsoby jeho způsoby. Místo toho se modleme, aby jeho způsoby byly naše. Modleme se, abychom vždy usilovali chválit toho Jednoho, kterého ani nemůžeme začít chápat, modleme se, abychom se nabídli tomu Jednomu, jehož vize pro nás i svět jsou vždy mimo naše chápání, a přesto nás posouvají vpřed. Je to Bůh, koho uctíváme, ne my, ne lidské úsilí, ne lidské cíle, ne naše společnost, ne náš národ, dokonce ani ne naše církev, ale pouze Bůh sám.
Pane Bože, ty nás znáš lépe, než se známe my sami, ty nám rozumíš, dokonce i když my sami sobě nerozumíme, a miluješ nás i tehdy, když si myslíme, že si to nezasloužíme; tobě buď čest a chvála.