Verš patří do souboru prorockých výroků, které označujeme jako Druhý Izajáš, do části, o níž často hovoříme jako o starozákonním evangeliu. Přestože šlo – historicky vzato – o dobu zajetí, zoufalou a temnou, slyšíme radostná slova o tom, že svítá na lepší časy. Hospodinova pomoc zuboženému izraelskému národu se netýká jen vysvobození z rukou nepřítele, verše mluví i o zázračné proměně přírody. Velice konkrétní výpověď o utiskovaných a ubohých hledajících vodu je obrazem, jenž zní velmi přiléhavě a aktuálně nejen v zemi, kde byla vždy půda rozpraskaná suchem a slunečním žárem. Jak naléhavě působí taková slova dnes! Kolik lidí právě teď sužuje žízeň! Necháme je stále jen volat? Ano, ruka Hospodinova zachraňuje – ale nejsme my tou jeho prodlouženou paží? Spolutvůrci jeho nového nebe a nové země?
Bože, na naší životní pouti často zbytečně pátráme po pramenech na místech, kde je jen poušť. Plýtváme tak časem vyměřeným pro naši pouť tímto světem. Kéž bychom tvůj pramen živé vody hledali na těch správných místech. Zjistili bychom, jak občerstvující a osvěžující jsou jeho vody.