Bůh nás zve do vztahu. A to je velkolepá nabídka. Vždyť vztahy jsou to nejcennější, co v životě máme. Někdy nám to ve víru starostí uniká, podobně jako Izraelcům. Když jim Mojžíš tlumočil nabídku vztahu od samého Boha, "nebyli pro malomyslnost a tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat" (Ex 6,9). Úmorná lopota jim zúžila obzor, v němž žili. Zapomněli na Boží pomoc v minulosti, zapomněli na jeho přísliby do budoucnosti. Žili pouze úmorným dneškem.
Možná se v tom poznáváme. Také máme někdy klapky na očích a utápíme se ve svých problémech. Neslyšíme a nevidíme nic jiného, na Boha ani na bližní nám nezbývá čas. Naštěstí Bůh netrpí hluchotou ani sklerózou jako my. Ve starozákonním příběhu stojí, že "uslyšel sténání Izraelců a rozpomenul se na svou smlouvu" (Ex 6,5). A stejně jedná Bůh snámi. I když jsme snad zapomněli, on slyší naše nářky a svou nabídku nám stále připomíná. Chce z nás mít svůj lid, má zájem o naše společenství. To je pro nás, věčné zapomnětlivce, nevídaná pocta!
Náš milý Bože, prosíme, odpusť nám, když na tebe zapomínáme. Chceme ti patřit a být tvým lidem. Amen.