V dnešním velmi přímočarém starozákonním textu je skryt jeden ze základních sporů mezi věřícími a ateisty. Celý spor by bylo možno shrnout do otázky: Kde se to tady vše vzalo? Vytvořil se svět a vše, co je na něm, sám, nebo je svět stvořen? Žalmista dává jasnou odpověď - "ty jsi stvořil". Má ale tato skutečnost nějaký dopad na naše životy? Jeden z klíčových důsledků onoho "ty jsi stvořil" je náš postoj k životu. Pokud Hospodin stvořil, potom nestačí jen znát dárce, ale též hledat, jak mu za to, co vytvořil, poděkovat. Jde o to, že klíčovým motem křesťanské víry není často uváděný strach, ale vděčnost plynoucí z toho, že si uvědomuji nesamozřejmost svého bytí a zároveň vím, kdo za mnohé nesamozřejmé věci, jako je třeba zdraví, život, domov či láska, může. Jen vědět ale nestačí, je třeba poděkovat. Je smutné vidět, jak často si křesťané stěžují, místo aby děkovali. Snad je to proto, že více vidíme, co nemáme, než to, co máme. Než to, co - řečeno slovy dnešního textu - Hospodin stvořil.
Pane, děkuji ti za mnohé věci, kterými jsi mě obdařil, a prosím, abys mě učil více vděčnosti. Amen.