Asi každý křesťan slyšel někdy argument, že víra je pouhá berlička pro slabé. Dnešní text jako by tuto námitku potvrzoval. Když je člověku zle, obrací se k Hospodinu. Jenže je to známka slabosti? Podle mého osudu nejenže nejde o berličku, ale jde o jedno z výsostných poselství křesťanské zvěsti. Konkrétněji - že Hospodin mě příjímá, nejen když stoupám k životním výšinám, ale i když klesám do pomyslných údolí. Že k němu mohu přijít, nejen když jsem silný, ale i když jsem unavený a plný bolesti. Hospodin nezaslibuje, že nám bude v životě odklízet z cesty kameny, ale že životem projde s námi. Na nás je, abychom s důvěrou vložili do jeho rukou své životy v radosti i v bolesti, ve zdraví, i v nemoci. Oba stavy - štěstí i neštěstí mají v životě víry svá úskalí. Když se daří, zapomínáme na dárce, prožíváme-li soužení, podléháme panice. V obou případech se křesťan musí učit důvěřovat Pánu Bohu. Důležité sdělení však je, že Hospodin je silnější než okolnosti, ať jsou jakékoli.
Pane, děkujeme ti, že nás nikdy neopouštíš. Amen.