{"id":6119,"datum":"2026-07-23T00:00:00+02:00","den":"Čtvrtek 23. července","sz":"Ž 88,9–10","sz_text":"Jsem uvězněn, nemám východiska. Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal.","nz":"Sk 3,2","nz_text":"Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli.","cteni":"Vypadá to jako volání z hodně veliké hloubky. Možná v depresi nebo něčem podobném. Ten člověk se točí v kruhu, možná i přehání popis stavu, ve kterém je. Říká-li: „Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely“ (v. 17), nezdá se, že by kde byla síla k pozvednutí jeho duše. Ale přece: „pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě“ (v. 14). Možná na pomoc z vlastních sil či z okolí rezignoval, zvlášť když „přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají“ (v. 19). Nakonec však stejně počítá s tím, že se k pomoci dostane. Jako ten, co každý den, opakovaně, neúnavně a stále, seděl u chrámové brány a prosil. Věřím, že milosrdenství si cestu k člověku najde, jen se nenechat zavalit temnotou.<br><em>Za dobré rozpoložení ti, Pane, děkuji, v krizi, prosím, buď se mnou a drž mě.</em>","dalsi_cteni":"1K 10,16.17 * J 6,1–15","delka":830}