V našem životě nastávají okamžiky, kdy se nedaří. Kdy se to, co jsme očekávali, nenaplnilo podle našich představ. V takových chvílích je nejsnazší obrátit se k Bohu s výčitkou: Proč právě já, proč právě mně se stalo ono příkoří? Vztah k našemu Stvořiteli se převrací naruby a my chceme vnímat jen Boží nespravedlnost vůči nám samotným. Izajáš právě na tuto převrácenost ve svém výroku poukazuje. Poukazuje na to, jak křehký člověk je. Jak křehký a pomíjivý je vůči Bohu, tak jako obyčejný kus nádobí v rukou hrnčíře. Kéž bychom byli ve chvílích nezdaru vůči našemu Pánu pokornější a upamatovali se na to, co pro nás vykonal.
Pane, pomáhej nám otevřít oči ve chvílích nezdaru. Ať nezapomínáme na tvou bezbřehou lásku a ujištění, že vše je tak, jak být má. Že vše je tak, jak ty si pro nás přeješ.