Král David ve svém žalmu volá k Hospodinu s díky za vše, co učinil pro Izrael. Je to jakási prosba, či snad dokonce pokorné naléhání v situaci, kdy si David uvědomuje, že Izrael si Hospodina nahněval. I my známe takové situace, kdy dobře víme, že jsme zcela jistě nekonali tak, jak by to bylo dobré v očích Hospodinových. Pokud v tomto uvědomění pociťujeme navíc ještě lítost a nutnost nápravy, potom jsme na podobné cestě jako David. Ten připomíná Bohu, že to je on, kdo může z člověka sejmout nepravosti a přikrýt všechny jeho hříchy, navíc ze svého čistého milosrdenství. David to popisuje jako proces přibližování spásy. My upínáme své naděje k Bohu, který se narodil jako člověk v Betlémě, zemřel a byl vzkříšen v Jeruzalémě. V něm Hospodin projevil svou spravedlnost, milosrdenství a věrnost lidem.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za tvou oběť za nás, která nám otevřela cestu ke spáse.