Pro nevěřícího je to velký strašák, doufejme, že pro křesťana útěcha a radost - ten fakt, že Bůh mě zná lépe než já sám sebe. Zvlášť v dnešní době se objevuje dvojitý problém strachu před odhalením soukromí, paradoxně spojený s touhou moci se odhalit, konečně se někomu otevřít! Ale někomu, komu bych důvěřoval. A tak je to otázka poznávání našeho Pána do hloubky, abych se nakonec nebál jeho vše pronikajícího pohledu. Bůh mě zná naskrz tak jako tak - nakolik jsem schopen to přijímat, nebát se toho, nepovažovat to za nepříjemné, důvěřovat mu? Čím méně se věnuji upevňování svého vztahu s Bohem, tím větší rozpaky před ním cítím a tím méně se k němu utíkám v době nouze či pokušení. Pozor na to!
Pane, ty jsi předobraz lásky a důvěryhodnosti. Ty všechno pochopíš. Kéž se toho umíme držet!